Sdílení přebytků elektřiny z vlastní fotovoltaické elektrárny bývá výhodnější než její prodej dodavateli energie. Ani při sdílení se ale lidé nevyhnou poplatkům za distribuci a obnovitelné zdroje.
Do sdílení elektřiny se v Česku zapojilo už více než 14 tisíc odběrných míst a přes pět tisíc výrobců – většinou majitelů domácích fotovoltaických elektráren. „Poptávka po sdílení energií předčila naše očekávání,“ říká Jan Zápotočný, místopředseda představenstva společnosti E.ON Energie, která je v tuzemsku druhým největším dodavatelem elektřiny. I více než půl roku od spuštění sdílení energií ale v Česku stále přetrvává spousta mýtů a polopravd o tom, jak sdílení funguje. Dokládá to průzkum, který si nechal E.ON udělat.
Jedním z nejčastějších omylů, kterého se lidé dopouští, je představa, že sdílenou elektřinu mohou využít kdykoliv. Tedy například během dne si ji vyrobit ze solárních panelů na chatě a večer spotřebovat ve městském bytě. „Tento mýtus je velmi nebezpečný, protože by se kvůli němu zákazníci mohli pustit do sdílení a pak být zklamaní,“ uvádí Zápotočný. Podle průzkumu provedeného agenturou Talk Group na tisícovce lidí v Česku tomuto mýtu věří téměř 37 procent dotázaných. Ve skutečnosti ale musí k výrobě a spotřebě elektřiny docházet zároveň, a to v rámci patnáctiminutového intervalu. Pokud by chtěli lidé elektřinu využít později, museli by do systému zapojit i bateriové úložiště.
Dále si mnozí lidé myslí, že k tomu, aby se mohli zapojit do sdílení elektřiny, musí mít na svých střechách fotovoltaické panely. „Myslí si to 23 procent oslovených, je to ale nesmysl,“ upozorňuje Zápotočný.
Kupodivu více než 84 procent dotázaných naopak nevěří tomu, že se na odměně za odebranou elektřinu v rámci sdílení mohou odběratelé a výrobci domluvit. V tom se opět mýlí. „Je to čistě na domluvě mezi výrobcem a odběrateli. Záleží na nich, zda a co si budou za elektřiny vyplácet. Může jít i o protislužbu, klidně o vajíčka,“ říká Šárka Fialová, vedoucí podpory a obslužných procesů B2B E.ON.
Pro sdílení elektřiny je potřeba se registrovat u Elektroenergetického datového centra (EDC). Následně provozovatel distribuční soustavy namontuje průběhové měření . Ze zákona to musí udělat zdarma a do tří měsíců. Ke sdílení je dále nutné stanovit princip, na základě kterého se bude sdílená elektřina rozdělovat. Slouží k tomu takzvaný alokační klíč, který odběratelům určuje podíly.
„Změna alokačního klíče je možná každý měsíc,“ podotýká Fialová, která zákazníkům doporučuje, aby se svými podíly na sdílení aktivně pracovali, tak aby co nejvíce odpovídaly aktuálním potřebám zapojených odběratelů. „Mohou si je měnit třeba i podle ročních období,“ dodává Fialová.
Výhodou sdílení je bezesporu úspora nákladů na elektřinu pro ty, kteří ji spotřebovávají, a možnost výdělku jejích výrobců. Bývá to výhodnější než například prodávat své přebytky dodavatelům elektřiny – například E.ON ji nyní od zákazníků s výrobou do 50 kW instalovaného výkonu vykupuje za 300 Kč/MWh.
Podstatné také je, že ani při sdílení elektřiny se lidé nevyhnou poplatkům za distribuci a obnovitelné zdroje energie. Ve výsledku tedy šetří jen na silové elektřině, která tvoří zhruba polovinu koncové ceny elektřiny.
Velcí dodavatelé energií, jako ČEZ a nově i E.ON, nabízí bezplatné poradenství se sdílením. E.ON s touto službou přichází nově a na rozdíl od ČEZ ji nabízí nejen svým zákazníkům, ale všem. Věří, že si tím může nové klienty získat. Svým zákazníkům navíc nabízí i přehledné čtvrtletní reporty o sdílení a technickou podporu.
Zdroj: hn.cz, 21. 3. 2025, Viktor Votruba