Zájemců o sdílení elektřiny už jsou tisíce. Ministerstvo průmyslu sepsalo desatero, jak na to

Neplaťte za služby, které nepotřebujete, a inspirujte se u zkušenějších. Takové rady dává ministerstvo průmyslu a obchodu v novém desateru, které připravilo ke komunitní energetice. Díky ní je možné si posílat elektřinu například mezi sousedy, obecními budovami či z chalupy do bytu.

Komunitní energetika funguje od začátku srpna, kdy došlo ke spuštění Elektroenergetického datového centra (EDC). Už teď toto centrum eviduje na osm tisíc žádostí o registraci. Do sdílení se vedle vlastníků bytových domů pouští také řada firem a domácností.

Podle žadatelů s registracemi pár problémů je, ale žádné zásadní. „Je to celkem jednoduché. Zkušenému člověku to zabere půl hodiny,“ hodnotí Vladimír Matajs, spolumajitel firmy Helioware, specialisty na instalaci fotovoltaických elektráren na bytové domy. Komunit už udělal desítky.

Ne každý se ale do sdílení pouští s odbornou firmou po ruce. Lze to i bez ní. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto lidem radí, jak se do komunitní energetiky pustit, neudělat přitom chyby či se nenechat zneužít.

Desatero ministerstvo připravilo ve spolupráci s Komorou obnovitelných zdrojů energie. Resort také vydal e-book ke komunitní energetice, který domácnosti a firmy detailně provede celým procesem sdílení. Společně s novým webem www.jaksdiletenergii.cz, více než stovkou energetických poradců a informační linkou 1212 tvoří rozsáhlou Energetickou poradenskou síť. Ta zájemcům pomůže jak v oblasti komunitní energetiky, tak energetických úspor, ale také třeba s výběrem nových fotovoltaických panelů. Rady zájemcům poskytne rovněž EDC.

„Registrace sdílení zahrnuje několik kroků. Po registraci uživatele v portálu Elektroenergetického datového centra a uzavření smlouvy o přístupu následuje registrace vlastního sdílení, což zahrnuje registraci výrobního EAN (číslo elektroměru – pozn. red.), založení skupiny sdílení a vložení spotřebních EAN do této skupiny. Není to nic složitého,“ vysvětluje Petr Kusý, předseda představenstva EDC. Následuje notifikace prostřednictvím e-mailu a podepsání smlouvy. Ideálně je možné jednotlivé kroky i s výměnou elektroměru stihnout během jednoho měsíce.

„Sdílení elektřiny v rámci novely energetického zákona přináší domácnostem a firmám mnoho výhod od posílení jejich energetické nezávislosti přes příležitost snížit výdaje za energie až po lepší ochranu životního prostředí,“ říká ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN).

U výrobců je vhodné před rozhodnutím pro sdílení elektřiny zvážit, zda se jim nevyplatí přebytky spíš nějak sami využít, uschovávat v bateriovém úložišti, posílat do virtuální baterie distributora nebo obojí.

Obecnou podmínkou pro sdílení je osazení průběhových elektroměrů na všech odběrných místech, které budou distributoři provádět zdarma. Ujišťují, že jich na to mají připraveno dost. K tomu, aby instalovali průběhový či chytrý elektroměr, jak se také nazývá, je ale potřeba nejprve registrace u EDC.

Ke sdílení je možné využít institut takzvaného aktivního zákazníka až pro 11 registrovaných elektroměrů napříč Českem nebo energetická společenství s až tisíci členy (resp. elektroměrů s registračním číslem EAN – pozn. red.). V rámci společenství je ale možné sdílet maximálně v okruhu území tří sousedících obcí s rozšířenou působností (v Česku jich je celkem 205 – pozn. red.) nebo na území hlavního města Prahy.

Před zapojením do komunitní energetiky je tedy potřeba si ujasnit, jakou formu využít. A při sdílení je také nutné brát v potaz, zda jsou spotřebitelé schopni využít elektřinu v době, kdy ji má výrobce k dispozici. Elektřinu je totiž nutné odebrat v čase její výroby.

Michal Kebort, mluvčí Energetického regulačního úřadu, také připomíná, že například konzultační či další služby související se sdílením nespadají pod regulovanou činnost, tedy by si lidé měli dát pozor, kolik za ně platí a zda je jinde nelze dostat zdarma. „Obezřetnost je určitě namístě,“ upozorňuje Kebort.

Ministerstvo doporučuje využít bezplatnou síť energetických poradců. Se zapojením do komunitní energetiky jsou ochotni pomoci distributoři i oborové organizace, jako například Unie komunitní energetiky či Asociace komunitní energetiky. I v tomto případě, stejně jako při pořízení fotovoltaické elektrárny, platí, že je dobré spolupracovat s firmami, které jsou členy některé z odborných organizací. I na komunitní energetiku totiž mohou naskočit takzvaní šmejdi, kteří ji budou chtít zneužít a obohatit se na ní.

Jak na komunitní energetiku

  1. Určete, s kým a kolik elektřiny chcete sdílet. Pro menší skupiny (do 10 odběratelů) je vhodný model aktivního zákazníka. Pro větší skupiny (do 1000 členů) založte energetické společenství.
  2. Hledejte partnery se stejnou motivací. Dejte si pozor na zájemce, kteří vnímají komunitní energetiku jako příležitost vydělat na sdílení vlastní elektřiny.
  3. Udržujte kontrolu nad projektem ve své skupině. Nenechte za sebe rozhodovat externí poradenské a konzultační společnosti. Využijte bezplatnou poradenskou síť energetických poradců EKIS a M‑EKIS.
  4. Vyberte lídra, který skupinu povede. Ideální je člen se zkušeností s vlastní výrobou elektřiny a s orientací v oblasti energetik.
  5. Spočítejte si, jestli se vám projekt vyplatí. S ověřením vám pomůže jednoduchá kalkulačka Komory obnovitelných zdrojů energie.
  6. Sepište memorandum, které pomůže rozdělit role členů a jejich zapojení. Vzor je ZDE.
  7. V memorandu si vymezte konkrétní cíle, kterých chcete dosáhnout, a způsob jejich vyhodnocování.
  8. Neplaťte za služby, které nepotřebujete. Na trhu je mnoho nabídek na zpracování právních úkonů, zvažte ale, zda je potřebujete.
  9. Vyberte si správného dodavatele. Pro nové instalace vybírejte osvědčené firmy. Dbejte na doporučení.
  10. Inspirujte se od zkušenějších. V databázi Energetického regulačního úřadu lze zjistit, zda ve vašem okolí již nějaká skupina sdílení funguje.

Zdroj: MPO

Zdroj: archiv.hn.cz, 4.9.2024, Viktor Votruba